Rozdíl mezi praktikem v Praze a mimo Prahu je obrovský
Všeobecné praktické lékařství patří do skupiny medicínských oborů, s nimiž se pacient obvykle setkává jako s prvními. Je ambulantní a navštěvuje se obvykle s problémy, které lze řešit bez nutnosti hospitalizace.
Praktici obvykle znají zdravotní historii pacienta a rodinnou anamnézu, což jim umožňuje přesněji stanovit diagnózu. Jsou schopni na základě svých znalostí, různých vyšetření a konzultací se specialisty léčit většinu běžných onemocnění a často to bývají právě oni, kdo první diagnostikují a upozorní na závažnější zdravotní problém pacienta. Hranicím jejich oboru se totiž meze nekladou. O praktických lékařích ovšem panuje i mnoho mýtů až nepravd.
Například, že pracují pouze několik málo hodin denně, navíc pouze pár dnů v týdnu, vydělávají na kapitačních platbách anebo, že vlastně ani nic nevyléčí a jen vypisují žádanky na vyšetření ke specialistům. A také jich je nedostatek a mají složitý systém vzdělávání. Kde je pravda a v čem tkví podstata tohoto medicínského oboru podrobně popisuje MUDr. Ludmila Bezdíčková, praktická lékařka s vlastní praxí, školitelka studentů lékařské fakulty v oboru všeobecného praktického lékařství, členka výboru Sdružení praktických lékařů ČR i Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP a vedoucí Katedry všeobecného praktického lékařství v IPVZ.